Psaní

Už od dětství mě baví psát různé povídky, kratší či delší. Času je na to ovšem stále méně. Asi mojí provotinou, která trochu stojí za to, je humorná povídka Bohatý chudák, kterou jsem psal tak trochu pod vlivem komiků Šimka a Grossmanna. To bylo období přibližně mých 13 let. V té době vznikla i básnička, kteropu jsem napsal s jedním svým spolužákem Lapkovská a o rok později k ní sesterská báseň Policejní. K Bohatému chudákovi přibyly další podobné povídky, které jsme jako celek pojmenoval Pan Narghen, tedy podle hlavního hrdiny povídky. Zde se asi vydařila ještě povídka Hodný chlapec.

Mezi moje delší díla patří například román Mstitelé, o chlapci, který z klukovské party udělal jakýsi děstký klub ve stylu foglarovských klubů. Z půodního grázlíka se tak postupně stává celkem charakterní kluk.

Dalším mým románem jsou Tuláci, což je příběh dalšího chlapce a jeho turistického oddílu.

Rozepsaným románej jsou Kamarádi. Je to myslím poměrně silný příběh, který byl v průběhu tak trochu nad moje síly. Příběh je psaných tzv. Ich formou a hrdina je záporný. To je strašně těžké napsat. Je toho napsán poměrně velký kus, část v počítači a velká část zatím jenom na papíře. Dočká se někdy dopsání. Dokonce je k němu i druhý díl, který zatím ještě nemá ani název.

Tři mé romány Mstitelé, Tuláci a Kamarádi (nedopsaní) najdete na mám webu Romány, který se chystám také časem předělat a doplnit i o povídky z cyklu Pan Narghen.

Svoji zálibu v psaní realizuju i na několika ezinech, ale to už je samostatný zájem.