Pingpongový víkend do třetice všeho dobrého

Opět shrnu pro úplnost telegraficky zbytek týdne. Ve středu jsem se věnoval rámcové přípravě žádosti o grant na kulturu pro Ďáblové Praha, z.s., kterou budu dělat v úterý. Potom jsem cestou do Ďáblic vyzvedl medaile na akce Ďáblů Praha. V Ďáblicích jsem odtrénoval žáky, zorganizoval turnaj Grand Prix CTS, kde se tentokrát sešlo deset hráčů. A večer byla schůze Představenstva TJ STP Praha.

Ve čtvrtek jsme byl opět od rána v Ďáblicích, kde jsem umyl stoly, vložil reportáž ze středečního turnaje a potom jsem likvidoval tříděný odpad. To je práce, kterou odhaduju ještě asi na dva čtvrtky. Na tréninku žáků byl pouze Petr, který sám trénovat nechtěl (Petrik S. byl na škole v přírodě a Adam B. je nemocný). Takže trénink žáků odpadl a nakonec se nekonal ani trénink pro dospělé, takže kolem 19. hodiny jsem jel domů. Večer jsem ještě doplnil plakátek na koncert The Crash do finální podoby. Nad koncertem si bere záštitu sportovní komise MČ Praha Ďáblice.

V pátek jsem vstával brzy, abych byl před devátou ve sportovní hale na Jižním Městě - Chodově, kde jsem byl od rána rozhodčím na Velké ceně Prahy. Prtoože rozhodčích bylo v pátek málo a hrály se utkání družstev, tak jsme až do večeře nepočítali u stolu, ale byli jsme jako vrchní rozhodčí jednotlivých utkání a u stolu si počítali sami hráči. Za to jsme ale dost často měli na starost dvě utkání souběžně, abysme se prostřídali aspoň na oběd a večeři. Jinak přestávky prakticky nebyly.

Na turnaji jsem se po delší době viděl s Jakubem Šventem, s kterým jsem byl o prázdninách na kempu v Hodoníně. Po večeři nás už bylo rozhodčích víc, takže jsme počítali i u stolu. Hrála se útěcha utkání družstev, která s ehrála zkráceně pouze do druhého vítězného bodu. Jinak byly družstva dvoučlenná a hrálo se do třetího vítězného bodu. Při stavu 2:2 se hrála rozhodující čtyřhra. V úteše byla čtyřhra při stavu 1:1.

V pátek jsem z haly odjížděl až v 22.30 hodin, takže domů jsme dorazil v 23 hodin a šel jsem rovnou spát, protože ráno jsem vstával už krátce po šesté hodině. V sobotu se hrálo už od 9.30 hodin a hrála se hlavně soutěž družstev a to její 2. stupeň. Mezitím se hrál i 1. stupeň soutěže jednotlivců. Počítal jsem skupinu mladších žáků, kterou vyhrál Jan Pisár. Bylo to příjemné zpestření, protože jinak jsem minimálně z dvou třetin počítal žákyně a přece jenom hra kluků je atraktivnější. V této skupině byl jeden kluk nervóznější a tak jsme si připravil pro případnou potřebu žlutou kartu, kterou jsme měl jinak pod bílými kartami na time out, ale nebyla potřeba. On si vzal v zápětí time out a při něm se uklidnil.

Došlo na semifinálové a finálové utkání družstev, kde jsme zase počítal žákyně. Bylo to hodně náročné, i když zajímavé. Čas na oběd jsme měl až někdy kolem 15. hodiny a večeři kolem 21. hodiny.

V neděli se začínalo o něco později, takže jsme si mohl půlhodinku přispat. Začínal jsem atraktivním zápasem Jana Mokrejše. Ten sice vyžadoval větší soustředění, protože tam, neylo žádné pinklání, jako u žákyň. Mokrejš byl favoritem, ale měl to velmi těžké, protože v každém setu dostal průměrně kolem 5 až 6 "prasátek". Přesto zvládl roli favorita a vyhrál 3:1. Potom jsme tam měl další zájímavý zápas dvou mladších žáků, kteří byli sice oba cizinci, ale to nevadilo, protože pořád hráli a nic neřešili. Bylo to hodně vyrovnané, oba hráli nádherné dlouhé kontraspinové výměny, které jsou hodně těžné. Naproti tomu oba kazili i lehké míče, v setu určitě skazili průměrně tak 3 až 4 podání (možná i víc, podávali hodně na riziko). Ale bylo na co koukat. Taky to samozřejmě chtělo velkou soustředěnost, protože to byla rychlá, ale krásná hra. Z čtyř úvodních zápasů jsme měl pouze jedny žákyně, které spíše pinkaly.

V druhém bloku zápasů jsme měl zajímavý zápas Martina Skotnici v útěše. Koujal jsme, že Skotnica těsně nepostoupil ze skupiny. Měl tam Švéda, kterého porazil 3:2, ale s dalším hráčem prohrál 1:3, takže při rovnosti bodů tří hráčů, měl nejhorší skore setů ze vzájemných ýápasů a skončil až třetí. Takže i v tomto uktkání byl favoritem. Ale připadalo mi, že mu to moc nešlo nebio neměl breitling replicas de relojes v útěše tak velkou motivaci, takže dělal celkem zbytečné chyby. Pak, když zabral, tak si body uhrál.

Ještě jsem počítal zápas Pijáčka s jedním Švédem. S Pijáčkem jsem byl na kempu v Hodoníně. Tam jsem s ním i hrál a prohrál jsem. Připadalo mi, že teď ale hrál hůře. Spoustu míčů vyházel tím, že útočil přímo z podání soupeře a lítalo mu to za stůl. Mimo to zbytečněš zkazil několik podání. Švéd dělal ty samé chyby, ale ve výměnách byl lepší a vyhrál.

S semifinálových a finálových zápasů jsem měl nakonec starší žákyně. V semifinále to byly dvě hráčky s Topolčan, kdy ta větší vedla 2:0, potom ale hodně kazila a prohrála s tou menší 3:2,. Trochu zajímavější bylo finále, kde hrála Linda Záděrová, která vítězku se finále celkem bez větších problémů útočnou hrou porazila.

Ve stejnou dobu v jiném finále porazil Martin Skotnica Jakuba Šventa. Šlo o finále útěchy mladších žáků. Z tribuny jsme sledoval závěr finále starších žáků, kde vyhrál František Onderka 3:1 nad Radkem Skálou. To bylo asi nejatraktivnější finále. Oba hrají moc pěkně a oba jsou velcí pohodáři, takže se příjemně "pískají". Na MČR stašího žactva v Mostu jsem jim "pískal" čtyřhru.

Kolem 15.30 byl čas si dojít na oběd. No spíš to byla obědovečeře, protože večeřet asi už nebudu. Kolem 16 hodin bylo vyhlášení výsledků a předávání cen, které trvalo skoro hodinu. Takže domů jsme vyjížděl někde v 16.30 hodin a kolem 17. hodiny jsme byl už doma. Musel jsem si hned udělat kafe, protože jsem už cestou usínal. Bylo to hodně vyčerpávající, ale zajímavé.

V sobotu mě ješta zaujal maličký hráč Daniel Simonsen, kterého jsem viděl v soutěži družstev, kde porazil o dvě hlavy vyššího soupeře. Ztěžovala mu to malá postava, takže vysoké míče, chybně zahrané kráce za síťku nedokázal "zalouct", protože ma ně dostatečně nedosáhl, takže je musel, umístěně pinkat se spodní rotací. Dlouhé vysoké míče si ale nechal spadnout do vhodné výšky a smečoval z nich zcela neomylně, i když to nemělo moc velkou razanci, takže soupeř, který měl dlouhé ruce, to dost často vrátil. Ale když ho rozběhal, tak potom umístěným útokem bodoval. Koukal jsem, že v soutěži jednotlivců ho vyřadil až Radek Skála, na kterého si uhrál set.

Co mě čeká příští týden? V pondělí musím udělat účetnictví, nechat ověřit podpis, vyřídit už několikrát odkládané telefonáty a potom v Ďáblicích odtrénovat žáky a v pondělním rekreačním oddílu mě čeká těžký zápas do Ligy TTC Praha s Wichsem. V úterý potom musím řešit věci kolem doplatku za leáčky, pracovat na www stránkách TJ Stolní tenis Praha, dotisknout testy na nedělní Rodinnou Grand Prix a hlavně zpracovat žádost na grant na kulturu pro Ďáblové Praha, z.s. Žádost bych měl odeslat ve čtvrtek doporučeně poštou. Večer potom musím vynést tři staré matrace do kontejneru, který budeme mít přistavený v ulici. Středa bude asi stejná jako jindy, akorát bych se měl konečně objednat k zubařce, což už hodně dlouho odkládám. Ve čtvtek musím ráno mimo mytí stolů na poštu a zase likvidovat třízený odpad. Trénink žáků bude už od 15 hodin a hned po něm musím jet na konferenci Pražského svazu stolního tenisu, která je na Strahově. V pátek snad stihnu hodně věcí v kanceláři, protože večer je trénink, v sobotu je turnaj pro veřejnost Dalibor Cup a odpoledne budu v recepci doplňovat odkazy na JunWeb a večer vše připravím na Rodinnou Grand Prix - závody RC modelů aut na vysílačku, které jsou tentokrát nejenom pro děti, ale i pro dospělé. Tak snad přijde více jezdců než minule.